Od 26.-1.8. 2010 jsme se zúčastnily agility tábora v Předklášteří, který v mých očích nedopadl bohužel vůbec dle mých očekávání.... "and the raven quote NEVERMORE"... Na tento tábor jsme jely s očekáváním, že si za ten týden pocvičíme, že budeme vhozeni do vody a když už se nenaučíme plavat závodního kraula, tak aspoň na psí způsob:o), že nás pobyt motivuje, nadchne a nakopne směr novým obzorům ... Ovšem hned na začátku tábora nám bylo sděleno, at neočekáváme jakékoliv zlepšení, že pobyt bude spíše přínosný pro nás....No budiž, ikdyž, kdybych si zaplatila kurz plavání, by mě asi slova, at neočekávám, že se plavat aspoň trochu naučím rozhodila...Na začátku jsem stále ještě plna očekávání a nadšení čekala, co bude následovat, s jakou vervou se vrhneme do práce.... V Amonře jsme přece jen s příchodem Janči začaly konečně pořádně a vitálně trénovat a Angie začala překvapovat a dokonce se začala i pěkně chytat... Trénovat se mělo dvě hodiny denně-ráno a odpoledne... hned po prvním dni jsem byla zklamaná. Angie mi nepřeskočí překážku large--a na menší překážky paní trenérka netrénuje...takže problém, který jsem v podstatě Angie zkomplikovala já...a zároveň jsem pochopila, co slova " snad ti psa za týden nikde nezkazí" znamenají-musím říct, že leč jsem těžký laik a amatér, tak mně selský rozum říká, že technika skoku má své logické opodstatněn
... no nakonec paní trenérka stejně povolila:o),ale pro nás tento fakt znamenal, že jsme v podstatě celý týden-krom dvou dní které jsme vynechaly kvůli přívalovým dešťům a rodinným peripetiím, skákaly jednu skočku:o(( ,tunel jsme proběhly asi dvakrát....žádná sebelehčí sekvence!!!!....Byla jsem zklamaná a to hodně... další spoluúčastníci dokonce v naší nepřítomnosti nabyli dojmu, že jsme pobyt vzdaly, Proč by je to napadlo? Vždyt skákat celý týden jednu skočku a párkrát si proskočit kruh za 2000Kč je přece fajn.....na začátku jsem měla pocit, že to, že skákat a běhat neumíme bude znamenat, že o to víc musíme pracovat, abychom ostatní dohnaly, ale spíše to znamenalo o to méně pracovat, abychom tak neučinily...Je možné, že to takhle chodí na všech táborech, toto byl náš první, ale je-li tomu tak, tak je to pro nás tábor zároveň i poslední...Mám dojem, že kdybych měla s tímto tempem pokračovat,tak vyhážu šílený peníze za výcvik, kde se mi pes nic nenaučí a v mezičase zemře stářím....Možná takhle vypadá i soudobý business, předražené lekce a práce šnekovsky pomalá......Má vítězit upřímnost, pravda, přetvářka nebo zdvořilost?? Já bohužel lituji peněz, které jsem za tábor dala, myslím, že psíci v útulku by se za peníze poměli mnohem lépe... Dávám přednost upřímnosti- and the raven quote tábor v Předkláštěří "NEVERMORE".